My společně s Crisem jsme dorazili v pátek večer do Hrabušic, kde bylo zajištěno ubytování v soukromí, které krom naší party obývala ještě početná skupinka Maďarů, kteří se také chystali lézt v ledech. Neoficiálním vůdcem výpravy se stal Oskar, který do Slovenského ráje jezdí za ledolezením pravidelně a ten i stanovil odchod v sobotu v 9:00 směr Sokolia dolina.
Ráno jsme ještě vyrazili nakoupit potraviny do místního obchůdku, který svým pultovým prodejem a celkovou atmosférou silně připomínal staré časy. Oskar poté v 8:50 netrpělivě stepoval před barákem, popoháněl opozdilce a připomínal odchod v 9:00 (na nikoho nečekáme). Po 9:15 všichni vyrážíme :-).
Je krásné, slunečné počasí, přecházíme Hornád a po zelené značce míříme na Kláštorisko, kde si prohlížíme ruiny, lovíme kešku a pak pokračujeme na rozcestí Kyseľ , do Sokolie doliny a k „našemu“ ledopádu – Závojový (zdejší nejvyšší vodopád a také druhým nejvyšší na Slovensku). Pár dalších lezců již leze v horním stupni (nad 1. můstkem) a my zjišťujeme, že dolní část je riskantní lézt na prvního, díky kvalitě a vzhledu ledu (karfiol). Proto volíme horní jištění přes můstek a začínáme lézt.
Pro některé z nás je to první zkušenost s lezením v ledu. Jako nováčci máme většinou jen pohorky s turistickými mačkami, ale zbraně (cepíny) máme kvalitní 
Někteří, zvláště při práci s cepíny, oceňují, že mají na hlavě přilbu. Počasí opravdu přeje, teplota není příliš nízká abychom mrzli a zároveň ne natolik vysoká, že by led tál, snižovala se jeho kvalita a my byli mokří od hlavy až k patě.
Poté co jsme se všichni vystřídali v lezení na prvním stupni, přesouváme se do horního patra kde má led zcela jinou strukturu, karfioly zde vůbec nejsou a led je krásně hladký. Opět se střídáme v lezení s horním jištěním na dvou lanech, přičemž nás Oskar neustále popohání ať nemáme prostoje. Takže ti co sotva slezli jsou již hnáni do dalšího pokusu Jelikož máme ještě poměrně dlouhou cestu zpět a začíná se připozdívat, začínáme balit a Karel, Olda a Adéla vyráží na cestu zpět o něco dříve než ostatní (Adéle se totiž v pohorách udělaly značné puchýře a obává se nutnosti delšího času na návrat).
My ostatní po sbalení vercajku vyrážíme na konec Sokolie doliny, přes Glac a poté již za tmy a svitu čelovek scházíme Suchou Belou. Cestou se ještě pokoušíme odlovit kešku, na kterou je zvlášť Oskar natěšený, ale bohužel díky množství sněhu a pokročilé době bez úspěchu. „Domů“ dorazíme kolem 22, unavení ale spokojení, zvlášť když některé čeká na stole uvařená večeře Večer ještě chvíli klábosíme a Karel s Oskarem a Oldou to protáhnou dlouho do noci.
V neděli ráno balíme a auty se přesouváme do části Piecky, kde u hospody parkujeme a jdeme dolinou po žluté značce k Veľkému vodopádu. Tam strávíme lezením jak v ledu, tak v mixu (do kterého se nikomu z nás moc nechce, ale nakonec ho všichni oceňujeme) několik hodin. I zde volíme horní jištění, které vytvořili Oskar s Okounem. Spokojení se pak vracíme k autům a cestou si ještě Karel s Oskarem hrají na ledoborce, když prolamují ledy na potoce jako malí Hezký víkend zakončíme posezením a obědem v hospodě, kde nás již čeká Adélka, která díky obrovským puchýřům z minulých dní zvolila raději na dnešní den četbu.
Máme-li tento víkend shrnout: parádní společná akce, první zkušenosti s ledolezením jsou pozitivní a budeme se těšit na další.
]]>