6.-8. 3. 2020
2 osádky autem:
Kamil, Franta, Monika, Michal
Pavel, Irena, Libor
Příjezd v pátek večer na parkoviště v Žiarské dolině. Příjemný romantický výšlap na lyžích k Žiarske chatě za měsíčního svitu. Příchod na chatu přesně na zavíračku restaurace, tedy tento večer bez místního Liptovaru. Nebyl to příliš velký problém díky vlastním zásobám tekutin a mejdanu na povale, kde se taky i spalo. Během mejdanu také setkání s českými piloty vrtulníků.
Výšlap na lyžích směr Žiarské sedlo. Většina skupiny pokračuje dál na Smutné sedlo přes Okounův hřebínek. Na Žiarskem sedle malá občerstvovací družba s koucourem. Sjezdy ze Smutného sedla a ze Žiarského sedla. Večer na chatě nějaké polívky, Liptovary, karty, šachy, veřejná anketa pro všechny. Muammar Kaddáfi je negativní jak v anketě, tak v náladě. Někdo z oddílu zakalil až do rána v klubovně a nikdo z nás už nevíme, kdo to byl, ani Monika.
Výstup směr Terasa k meteorologické stanici a dál směrem na Hrubou kopu za mlhavého počasí. Luxusní sjezd v mírné vrstvě prašanu k chatě a na svačinu. Muammar má velmi dobrou náladu. Po svačině dále sjezd k parkovišti. František veze z chaty na parkoviště pásy, které na chatě zapomněla turistka. Ta měla čekat na parkovišti nahatá. Zda ji Franta našel a pásy předal, nutno se zeptat přímo jeho. Na cestě autem domů zastávka na salaši Krajinka na nákup sýrových produktů, koláčů a hlavně žinčice, která se pila již na místě a po cestě v autě až do Havířova. Dopadlo to dobře, všichni jsme dojeli domů čistí.
]]>Odjezd byl v pátek večer z Ostravy a po setmění jsme dorazili do Varišova, kde jsme si zajistili ubytování v „Urbárskom dome“. V novostavbě lesnické organizace jsme obsadili jeden z dvou apartmánů v podkroví. Po krátké poradě u večeře jsme zalehli unaveni cestováním.
Ráno nás probudilo sluníčko a po snídani jsme se rozhodli prozkoumat Bystrou dolinu a svahy Kotlové. Zastavili jsme na malém parkovišti u hlavní cesty, kde se již připravovali na výstup dva Slováci. Dozvěděli jsme se několik informací, když tu si Irena všimla, že nechala pásy na lyže na chatě. Nezbývalo, než se pro ně vrátit. Po krátkém zdržení jsme vyrazili zalesněným údolím kolem několika chat po tenké, asi patnáct centimetrů silné, vrstvě sněhu.
Trochu nám zatrnulo, když nás míjelo na křižovatce cest vozidlo ochránců přírody, které si razilo cestu vpřed. Výše, kde se les změnil v kůrovcovou paseku, zastavilo a z něj vysedl pár skialpinistů. Pozdravili jsme se a pokračovali výše holými stráněmi, které nám odkryly výhled na Tatry v popředí s Kriváněm.
Sněhu pomalu přibývalo a my pokračovali opět zalesněným údolím vzhůru. Asi po hodině jsme odbočili ze stopy vpravo přes potok, který nám stál v cestě. Jako první ho zdolal Kamil a pokračoval zarostlým a panenským terénem vzhůru do svahu. Prošlapal cestu do úzkého žlabu, který se pomalu rozšiřoval a měnil na prostupnější. Pokračovali jsme ve vrstvě prašanu až k plochému hřebeni, kde se rozfoukalo a počasí se začalo měnit. Když jsme vystoupili na vrchol Kotlové, přihnaly se mraky. Přesto byl výhled stále dobrý.
Vršek kopce byl vyfoukaný a vrstva sněhu zmrzlá. Následoval sjezd po výstupové trase, který byl tak parádní, že jsme se rozhodli ho zopakovat. Trochu se oteplilo a sníh ztěžknul. I tak jsme při návratu dojeli na lyžích až k autu. Poobědvali jsme v hospůdce na Podbanském a posilněni vyrazili na procházku na Štrbské pleso a už za tmy se vrátili na chatu.
Druhý den z obavy před blížící se teplou frontou, jsme zvolili kratší túru z Podbanského na Holý vrch. Auto jsme zaparkovali u Svištího brlohu. Zprvu po sjezdovce a pak lesní cestou jsme vystoupali k myslivecké chatě na Žeruche, kde jsme posvačili a rozhlédli se po Horním Liptově a okolních kopcích včetně Kriváně. Odtud jsme pokračovali lesem a kosodřevinou přes Strieborný grúň až na vrchol Holý vrch. Chvílemi nám výhled znemožňovala nízká oblačnost. Sníh byl ve vrcholových partiích opět vyfoukaný. Dál až na Velkou Kamenistou, kde je krásný a dlouhý sjezd, by se dalo pokračovat místy jen pěšky, bez lyží. Rozloučili jsme se tedy pohledem na Tatry a sjeli po výstupové trase zpět. Kličkování mezi stromy jsme si dosyta užili.
Po vyklizení apartmánu jsme se cestou domů zastavili prohřát kosti v termálním jezírku Kalameny.
Výlet do Podbanského se vydařil a rádi bychom se tu vrátili dokončit túru na Kamenistou, případně absolvovat další výlety na Bystrou nebo Križnou.
]]>V pátek klasika, večer dojet na parkoviště na začátku Žiarske doliny a pak pelášit nahoru na chatu, aby to člověk stihl do 22:00, aby bylo „živé“ pivo a mohl se ubytovat. Šli jsme na čas, ale stejně nám netrpělivý chatař volal, kde jsme … no kde … kousek pod chatou!
A ráno – jako vymalováno a sněhu tak akorát, aby se dalo na lyžích jet už od chaty. Vyrážíme na pohodu na Smutné sedlo. Martinové si dávají hřebenovku, my fičíme dolů. A tady, po x-letech, potkávám Luboše a další brňáky. No kde jinde se potkat než na lyžích.
Času hodně, tak s Davidem ještě míříme na Hrubou kopu, kde se zase potkáváme s těšínskou sekcí. Ti opět, jak jinak, pokračují hřebenem dále směr Baníkov, my si dáváme sjezdík ze sedla mezi Hrubou kopou a Treťou kopou … no … byl jsem moc rád, že tam nebyl zmrzlý sníh …
Neděle. Počasí jako přes kopírák, objednávka vyšla dokonale. Prodíráme se klečí směr Príslop. Včera tu šlo hodně lidí, dneska jsme tu sami. No a pak krásný sjezdík na chatu na pivo a dolů a k autu … Tož brzy zase na viděnou.
]]>