HO BIVAK Ostrava Skialp Skialpová Malá Fatra 2013

Skialpová Malá Fatra 2013



Nejdříve jsme s Honzou plánovali týdenní skialpový výlet do Makedonie, pak jako náhradu prodloužený víkend ve vzdálenějších Alpách, pak už jen víkend v Alpách za Vídní. A nakonec se z toho vyklubal jednodenní zájezd na Malou Fatru. Tož aspoň tak.

Na druhou stranu, alespoň jsem si mohl v bezpečném a dostupném terénu vyzkoušet nové skialpové boty. Výměna bot, asi po 10-ti letech, odborníci se vůbec nedivili, že ty staré ztrouchnivěly a začaly se rozpadat, prý se nedělají na takovou dlouhou životnost … 🙂

Jelikož fyzička byla úplně někde jinde než bych si přál, tak jsem uvítal, že s námi jede ještě Martina s Petrem, a doufal, že společně budeme Honzu brzdit a nebude to žádný běh do kopce. Ale jak už často bývá, realita je jiná.

Od dolní stanice lanovky ve Vrátné jsme pohodově stoupali po zelené značce do sedla Za Kraviarskym, pak přes Pekelníka až pod Veĺký Kriváň. Na vrchol Kriváně se mi už moc nechtělo, ale když jsem viděl, že Martina s Petrem dál už nepůjdou (a my se k nim s Honzou přece přidáme, nebudeme trhat partu), tak jsem Honzu na kopec doprovodil (v hospodě se občerstvíme a pak tradááá dolů). A dobře jsem udělal, nahoře byly nádherné výhledy.

Po krátkém sjezdu z Kriváně jsem si dával na horní stanici lanovky pod Snilovským sedlem ne moc dobrou zelňačku s pivkem, když jsem zaregistroval, že přestože Martina s Petrem to balí, užijí si sluníčka a pak už jen kopcem dolů, tak Honza o tom neuvažuje ani v náznaku, chce dojít plánovanou trasu. A co víc! Očekává, že ho v tom nenechám! A vůbec nečekal, co na to já …

Tak dobrá, nemohl jsem Honzu v tom nechat. Tak jsme vyrazili, ale hned jsem cítil moje netrénované nožičky. Snažil jsem se Honzovi naznačit, že to asi nepůjde, ale dělal, že nevidí neslyší a mašíroval si to pořád jako robot dál. Ach jo 🙂

Malá Fatra 2013

Čekaly nás pouze tři brdky, spíše nemalé kopečky, krásné panoramata, sluníčko, paráda. Lákalo to k focení, ale ta námaha, sundat batoh, vyndat foťák, pak zase zpět, Honza uteče na sto honů, tak se člověk jen kochal okolními horami a klidem. Za hodinku jsme byli na Poluďnovém gruni, krása, čekal jsem to mnohem těžší.

A pak už jen sešup dolů, první část z Poluďnového je skialpová klasika, úzký průjezd mezi stromy, poté následuje horní část sjezdovky, chata a pivko a velká sjezdovka až dolů. Krása. Byl jsem rád, že se Honza nenechal ovlivnit a vydržel jsem až do cíle 🙂

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *