Makedonie 19.-28.2.2021
Pandemie Covidu zrušila všechny naše plány na vícedenní výlety za sněhem do Alp. Rakouské hranice se zavřely a jediná možnost, jak se dostat na lyže byl Balkán. Uvažovali jsme o Bansku v Bulharsku. Jako z nebe, ale přišla nabídka zájezdu do Severní Makedonie do střediska Popova Šapka v pohoří Šar planina. Jelikož se situace s podmínkami na vycestování do zahraničí mohla každou chvíli zkomplikovat, museli jsme jednat rychle.
V pátek 19. února jsme nasedali do autobusu v Ostravě v sestavě 4 členů oddílu Kamil, Martina, Irena, Pavel a dalších kamarádů – Colombo, Vlaďka, Kača, Mirek a Vašek. Cestou přistoupilo ještě několik lidí v Brně a připojili jsme se k druhému autobusu vypraveného z Liberce. Bez větších problémů jsme po cca 26 h dorazili do střediska v sobotu krátce po poledni.
Ubytovali jsme se ve státním hotelu Popova Šapka, který už měl nejlepší léta opravdu za sebou, ale nepřijeli jsme tady přece trávit čas ve fitku. Nicméně bazén byl taky k mání s teplotou vody blízko dvacítky, na který ale stejně nedošlo. Středisko Popova Šapka leží v nadmořské výšce 1700 m n.m. a kromě několika vleků je v provozu i nová vyhřívaná šesti sedačka a několik udržovaných sjezdovek. Sněhové podmínky byly výborné, na svazích leželo přes metr sněhu a slunečné počasí nás lákalo k prvnímu výletu.
Ten jsme podnikli na kopec Gajre, na který vedla dvousedačka, která ale byla mimo provoz. Převýšení k horní stanici lanovky bylo něco přes 700 metrů a nahoře jsme se mohli schovat před větrem v chatce pro obsluhu lanovky. Dolů jsme sjeli po neudržované sjezdovce, která byla v horní části vyfoukaná se zmrzlým povrchem. V dolní části už zapracovaly sluneční paprsky a sníh povolil. Po náročném dni jsme povečeřeli a ulehli do postelí.
Další dny jsme podnikali skialpinistické výlety na zasněžené vrcholky Anténu (2531m n.m.) Sin vrv (2550 m n.m.) Plat (2398 m n.m.), nebo využili nabídku vyvezení ratrákem na Anténu. Nutno dodat, že jízda do prudkého svahu byla adrenalinovým zážitkem, který si někteří z nás nechtěli podruhé zopakovat. Někdy jsme se domluveného stroje ani nedočkali, inu Balkán. Přesto, že celou dobu panovalo slunečné počasí, kvalita sněhu byla výborná, jen odpoledne v dolních svazích vystavených slunci byl sníh už měkký někde i rozbředlý.
Nejdelší výlet jsme podnikli na druhý nejvyšší vrchol Severní Makedonie Titov vrh (2747 m n.m.). Od hotelu je cesta na vrchol dlouhá asi 12 kilometrů s převýšením kolem 1 000 m. Na vrcholu je rozhledna, která však nebyla přístupná. Udělali jsme si pár skupinových fotek, Kača a Vlaďkou i pár s výskokem, pokochali se fantastickým výhledem na okolní hory i na velmi vzdálené bulharské kopce. Pak už jsme si vychutnali sjezd po jižním svahu, který potěší srdce každého skialpinisty.
Jedno odpoledne jsme také navštívili hlavní město Severní Makedonie Skopje s krásným historickým centrem. Ochutnali místní pivo v malém pivovárku a povečeřeli makedonskou specialitu Tavče gravče.
Skialpy v Makedonii jsme si s výbornou partou kamarádů opravdu užili po sportovní i kulturní stránce (došlo i na taneční večery, společenské hry, pobavily i Vaškovy trable s čabrakou a o dobré makedonské víno taky nebyla nouze). Počasí bylo celou dobu slunečné, vrstva a kvalita sněhu výborná, svahy na lyžování kam si se podíval, kopce liduprázdné, ceny stravování přijatelné.
Pro představu sjezd z kopce Sin vrv byl dlouhý dva kilometry s převýšením šest set metrů. Horní partie prašan, střed vyfoukaný sníh, ale ne led a závěr odpoledne už vlhký sníh. V restauraci na večeři rolovaná Vešalica, což byl kus vepřového přes celý talíř zabalený ve slanině s hranolkama za necelou stovku a pivo Skopsko. Vůbec bychom se nebránili tento kout světa opět navštívit, bylo tam skvěle.
